Anna Netrebko
| Anna Netrebko | |
|---|---|
 Anna Netrebko na udílení cen Romy 2013 | |
| Narození | 18. září 1971 (55 let) Krasnodar |
| Alma mater | Petrohradská konzervatoř |
| Povolání | operní pěvkyně, herečka, nahrávající umělkyně a zpěvačka |
| Manžel(ka) | Jusif Ejvazov (2015–2024) |
| Partner(ka) | Simone Alberghini (1999–2007) Erwin Schrott (2007–2013) |
| Ocenění | Casta diva (1998) Echo Klassik – pěvkyně roku (2004) Státní cena Ruské federace (2004) Echo Klassik – pěvkyně roku (2005) Německé mediální ocenění (2006) Zlaté pírko (2007) národní umělec Ruské federace (2008) … více na Wikidatech |
| Webová stránka | annanetrebko |
 multimediální obsah na Commons | |
 citáty na Wikicitátech | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Anna Jurjevna Netrebko (přechýleně Netrebková,[pozn. 1] rusky Анна Юрьевна Нетребко; * 18. září 1971 Krasnodar) je ruská operní pěvkyně, sopranistka, spojená především s účinkováním na scénách Salcburského festivalu, Metropolitní opery, Vídeňské státní opery a londýnské Královské opery. Kariéru zahájila v Mariinském divadle, kam ji uvedl Valerij Gergijev. S dirigentem poté dlouhodobě spolupracovala. Světovou známost jí přinesla role Donny Anny v Mozartově Donu Giovannim na Salcburském festivalu 2002. Na jevištích vystupovala v lyrických a koloraturních sopránových rolích. Nevyhýbala se ani náročnějším romantickým partům 19. století, jakými se staly Leonora v Trubadúrovi či Lady Macbeth v Macbethovi. Od roku 2016 se začala orientovat na veristický repertoár. V roce 2015 se vdala za ázerbájdžánského tenora Jusifa Ejvazova, s nímž začala intenzivně koncertovat. Koncem června 2024 oznámili rozvod.[5]
V roce 2002 se stala exkluzivní umělkyní vydavatelství Deutsche Grammophon. Za své výkony opakovaně vyhrála cenu Echo Klassik a časopis Time ji roku 2007 zařadil na seznam 100 nejvlivnějších lidí světa. V roce 2008 přijala titul lidová umělkyně Ruska.
Po ruské invazi na Ukrajinu koncem února 2022 sice slovně válku odsoudila, ale čelila kritice, že se nedistancovala od ruského prezidenta Vladimira Putina. Její plánované koncerty v Metropolitní opeře nebo Bavorské státní opeře v Mnichově pak byly jednostranně zrušeny. Svá další vystoupení se Netrebko sama rozhodla do odvolání odložit.[6][7] Koncem března 2022 invazi znovu odsoudila[8] a od dubna 2022 začala znovu vystupovat.[9]
Soukromý život
[editovat | editovat zdroj]
Narodila se a vyrůstala v Krasnodaru, městě na jihozápadě dnešní Ruské federace, kde se začala věnovat hudbě a zpěvu. Její matka Larisa Netrebko byla inženýrkou, otec Jurij Netrebko je povoláním geolog. Její předci byli kubánští kozáci, kteří byli na Kubáň přesídleni ruskými cary z ukrajinské Záporožské Siče.
Do roku 2007 udržovala partnerský vztah s italským barytonistou Simonem Alberghinim. V prosinci 2007 se zasnoubila s uruguayským basbarytonistou Erwinem Schrottem, s nímž poprvé spolupracovala již v roce 2003.[10] Během dubna 2008 oznámila sňatek,[11] k němuž ve skutečnosti nikdy nedošlo.[12] Syn Tiago Aruã Schrott se jim narodil 5. září 2008 ve Vídni.[13][14] Druhé jméno „Aruã“ bylo odvozeno z řeči uruguayského indiánského kmene Charrúa, a znamená „cenný“ nebo „pokojný“. Během vztahu společně koncertovali, zvláště v Německu. V listopadu 2013 v ruské televizní show Pusť govorjat oznámila, že již se Schrottem žijí odděleně, když se kvůli mnoha angažmá na rozdílných místech světa vzájemně odcizili.[15][16] Zároveň poprvé otevřeně promluvila o lehké formě synovy poruchy autistického spektra.[17]
V roce 2011 ruský bulvární tisk spekuloval o jejím mileneckém vztahu s tehdejším ruským premiérem Vladimirem Putinem. Spekulace odmítla a uvedla, že by se jí ráda stala, když Putin je silní atraktivní muž s mužnou energií.[18] Putina podpořila v předvolební kampani k prezidentským volbám v roce 2012.[19][20] Její koncert na Rudém náměstí v centru Moskvy v červnu 2013 byl považován za poděkování od Kremlu za tuto podporu.[20]
V únoru 2014 se při zkouškách před uvedením Pucciniho opery Manon Lescaut v Římě seznámila s ázerbájdžánským tenoristou Jusifem Ejvazovem, poté co byli obsazeni do hlavních rolí Manon Lescaut a rytíře des Grieux. Pět měsíců poté na Facebooku ohlásili své zasnoubení. Svatba se konala dne 29. prosince 2015 ve vídeňském paláci Coburg za přítomnosti otce Jurije Netrebka, její sestry Natalji a tenoristů Plácida Dominga s Piotrem Beczałou.[21] Následná oslava probíhala v Lichtenštejnském paláci na Fürstengasse ve vídeňském Alsergrundu.[22] Na konci června 2024 oznámili, že se rozvedli.[23]
Netrebko žila v Petrohradě a poté v New Yorku. V březnu 2006 podala žádost o rakouské občanství.[24] Po negativní reakci v ruských médiích uvedla, že si ruské občanství hodlá ponechat a její žádost byla motivována zejména snadnějším získání víz do Evropské unie.[25] Občanství získala v srpnu 2006, udělení však musela schválit rakouská vláda, když Netrebko nesplňovala podmínky pro udělení rakouského občanství, mj. nežila v Rakousku a neuměla německy.[26][27] V roce 2008 si pořídila také byt ve Vídni,[28] kde se jí narodil první syn.[13]
Přestože Netrebko invazi odsoudila,[9] Ukrajina ji v lednu 2023 zařadila na sankční seznam 119 především kulturních osobností z Ruska za jejich „návštěvu okupovaných území po začátku ruské invaze na Ukrajině, účast na propagandistických koncertech nebo veřejnou podporu válce a Putinovu režimu“.[29][30][31] Ukrajina zařadila Annu Nětrebkovou na svůj sankční seznam kvůli její podpoře Vladimíra Putina v prezidentských volbách v roce 2012.[32]
Operní dráha
[editovat | editovat zdroj]Již v Krasnodaru se projevilo její výrazné pěvecké nadání. Byla sólistkou sboru Kubánští pionýři (Кубанская пионерия) při Paláci pionýrů a žáků Krasnodarského kraje. V mládí se věnovala také gymnastice a basketbalu. Na konzervatoři v Petrohradě, kterou nedokončila, ji vedla profesorka zpěvu Tamara Novičenková. V hlasové technice se posléze zdokonalovala také u italské sopranistky Renaty Scottové.
Aby se obeznámila s divadelním prostředím, pracovala nejdříve jako uklízečka v Mariinském divadle v Petrohradu. V roce 1993 vyhrála pěvecký konkurs M. I. Glinky a byla dirigentem a uměleckým ředitelem divadla Valerijem Gergijevem angažována jako sólistka. Zde poté ovládla obšírný repertoár. Již ve svých 23 letech zpívala titulní ženskou roli v Glinkově opeře Ruslan a Ludmila. V roce 1994 debutovala v Petrohradě jako Zuzana v Mozartově opeře Figarova svatba, v tomtéž roce pak v Rize zpívala Královnu noci v Mozartově Kouzelné flétně.
V roce 1995 debutovala v San Francisku rolí Ludmily v opeře Ruslan a Ludmila. I na ostatních světových operních scénách se stala známou jako interpretka ruských operních postav, vedle Ludmily např. jako Nataša z Prokofjevovy Vojny a míru.
Brzy velmi úspěšná byla především jako představitelka rolí ve stylu belcanto, a to jako Gilda ve Verdiho stěžejním díle Rigoletto, Mimì (nejprve Musette) v Pucciniho Bohémě a Julie v Gounodově opeře Romeo a Julie.
V roce 2002 debutovala v Metropolitní opeře jako Nataša v opeře Vojna a mír a na newyorské scéně začala pravidelně vystupovat. Významným milníkem její kariéry se stala role Donny Anny v Mozartově opeře Don Giovanni v rámci hudebního Salcburského festivalu 2002, díky níž se stala světově známou. Tutéž roli následující sezónu zpívala na scéně Královské opery v londýnském Covent Garden. V roce 2003 také vytvořila titulní postavu opery Gaetana Donizettiho Lucie z Lammermooru v Los Angeles a Violettu ve Verdiho opeře La traviata. Její album Opera Arias, z roku 2003 se zařadilo k nejprodávanějším nahrávkám klasické hudby.
Po krátké přestávce v důsledku mateřství v roce 2008 se vrátila do operního dění. Velký ohlas získala především její interpretace dramatické hlavní role v Donizettiho opeře Anna Bolena na scéně Vídeňské státní opery. Spolu s ní zde vystoupila lotyšská mezzosopranistka Elīna Garanča jako Giovanna Seymourová. Následně byla tato inscenace uvedena také v Metropolitní opeře.
V prosinci 2015 vystupovala v hlavní roli Verdiho opery Johanka z Arku na scéně divadla La Scala v Miláně. Tato opera je hrána poměrně zřídka, ve Scale byla dávána naposledy před 150 lety. Netrebko zde zaznamenala mimořádný úspěch.[33]
V srpnu 2017 se poprvé představila v titulní roli Verdiho opery Aida, a to v rámci Salcburského festivalu. V této souvislosti (avšak nikoliv poprvé) byl zaznamenán posun jejích hlasových schopností směrem k rolím pro dramatický soprán.[pozn. 2]
Přerušení pěvecké dráhy po ruské invazi na Ukrajinu
[editovat | editovat zdroj]Netrebko byla známá jako přítelkyně a podporovatelka ruského prezidenta Vladimira Putina. Byla mezi umělci, kteří podpořili jeho znovuzvolení v roce 2012. V roce 2014 se v okupovaném Doněcku vyfotila s mluvčím konfederace Novorusko držíce vlajku, této organizace vzbouřenců, a předala mu šek na milion rublů (zhruba 426 000 korun) pro Doněcké národní akademické divadlo opery a baletu.[35] Své 50. narozeniny oslavila v Kremlu.[36]
Krátce po zahájení ruské invaze na Ukrajinu v únoru 2022 válku odsoudila: „Mám na Ukrajině mnoho přátel a ta bolest a utrpení mi trhají srdce. Chci, aby tato válka skončila a lidé žili v míru.“ Zároveň však kritizovala tendenci nutit umělce, aby veřejně vyjadřovali své politické názory a odsuzovali svou vlast. Následně v posléze smazaném příspěvku na Instagramu toto rozvedla, s tím že takové nucení je od lidí ze Západu opovrženíhodné, neférové a pokrytecké (použila i vulgární výraz), tito lidé jsou podle ní zlí jako slepí agresoři.[37]
Když newyorská Metropolitní opera Annu Netrebko vyzvala, aby se od Putina distancovala, umělkyně se v tomto smyslu odmítla vyjádřit. Podle deníku The New York Times tak bylo vyloučené, že by se objevila v programu Metropolitní opery během nejbližších sezon. „Těžko si představit okolnosti, za kterých by se do Metropolitní opery mohla kdykoliv vrátit,“ řekl ředitel opery Peter Gelb. V chystané inscenaci Pucciniho opery Turandot ji nahradila ukrajinská sopranistka Ljudmila Monastyrská. Vystoupení ruské umělkyni zrušil i ředitel Bavorské státní opery v Mnichově. Svá další koncertní vystoupení, např. v milánské