Josef Emler
| prof. Dr. Josef Emler | |
|---|---|
 | |
| ředitel městského archivu v Praze | |
| Ve funkci: 1871 – 1896 | |
| Předchůdce | Karel Jaromír Erben |
| Nástupce | Jaromír Čelakovský |
| Narození | 10. ledna 1836 Libáň  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 10. února 1899 (ve věku 63 let) Praha  Rakousko-Uhersko |
| Místo pohřbení | Vyšehradský hřbitov [1] |
| Občanství | Rakouské císařství a Rakousko-Uhersko |
| Děti | Jan Emler |
| Příbuzní | Jan Svatopluk Procházka (vnuk) |
| Profese | archivář, historik, vysokoškolský učitel a filozof |
| Commons | Josef Emler |
 Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Josef Emler (10. ledna 1836 Libáň[2] – 10. února 1899 Praha[3]) byl český historik, archivář a vydavatel edic.
Život
[editovat | editovat zdroj]V letech 1856–1859 studoval historii a filologii na univerzitě ve Vídni, poté následovalo studium na Ústavu pro rakouský dějezpyt v letech 1859–1861, kde byl žákem předních vědců té doby jako byli např. Theodor von Sickel, Albert Jägr, Josef Aschbach a další. V roce 1860 získal stipendium pro studium v jihoněmeckých archivech, kde zpracovával kancelářské listiny Konráda II. a Jindřicha III. Krátce učil na gymnáziu v Ječné (1862–63). V roce 1869 obhájil na pražské univerzitě doktorát a v roce 1872 získal habilitaci na základě spisu O zbytcích desk zemských v r. 1541 pohořelých.
Po smrti Karla Jaromíra Erbena (1870) nastoupil v roce 1871 na místo ředitele městského archivu, dnešního Archivu hlavního města Prahy, kde setrval až do roku 1896, kdy ze zdravotních důvodů odešel na odpočinek. Po celou dobu svého působení v archivu se Josef Emler věnoval knihovně, jejímu rozšiřování i opravám poškozených publikací, dále se zasloužil o novou inventarizaci městských knih a zvýšení dotací na knihovnu.[4] Jeho nástupcem ve funkci ředitele se stal Jaromír Čelakovský.
V 70.–80. letech 19. století vykonával funkci jednatele Národního muzea a člena redakční rady časopisu Památky archeologické. Z titulu této funkce také přednesl jeden ze zahajovacích projevů při otevření nové budovy muzea v roce 1891.[5]
V roce 1886 vytvořil na žádost městské rady vlajku Prahy. Barvy vlajky jsou odvozeny ze znaku města (červený štít a zlatá hradba s věžemi).[6]
Rodina
[editovat | editovat zdroj]Dne 21. února 1865 se v Nymburku oženil s Kateřinou Dlabačovou[2] (1843–1919), dcerou přítele Boženy Němcové, MUDr. Jana Dlabače (1809–1873) a Marie rozené Černé (1801–1850). Josef Emler byl tedy bratrancem pražského primátora Tomáše Černého.[7] Manželé Emlerovi měli tři dcery a jednoho syna.[3]
Dílo
[editovat | editovat zdroj]- Rukovět chronologie křesťanské
- Průvodce po radnici staroměstské
- Die Kanzlei der böhmischen Könige Přemysl Ottokars II. und Wenzels II. und die aus derselben hervorgegangenen Formelbücher
Edice
[editovat | editovat zdroj]- Deset urbářů českých z doby před válkami husitskými
- Ein Bernaregister des Pilsner Kreises vom Jahre 1379
- Fontes rerum Bohemicarum
- Pozůstatky desk zemských království českého roku 1541 pohořelých
- Regesta diplomatica nec non epistolaria Bohemiae et Moraviae – díly II., III. a IV. (1253–1346)
- Regesta Imperii
- Sněmy české
- Spisové císaře Karla IV. na oslavu pětistyleté památky jeho
- Zlomek urbáře kláštera hradišťského
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ hrob Josefa Emlera na vyšehradském hřbitově v Praze. 212.47.2.130 [online]. [cit. 2019-03-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-03-24.
- 1 2 Záznam o narození a křtu, Státní oblastní archiv Hradec Králové, archivní pracoviště Zámrsk, matriční kniha narozených, římskokatolická farnost Libáň, kniha narozených Libáň 1826–1851, signatura 87-6, s. 61, digitální snímek 34. [online]. [cit. 2026-01-27]. Dostupné online.
- 1 2 Záznam úmrtí a pohřbu, Archiv hlavního města Prahy, matriční kniha zemřelých, Nové město pražské, římskokatolická farnost při kostele sv. Apolináře, kniha zemřelých 1897–1901, signatura AP Z35, folio 272, pořadové číslo 295, digitální snímek 279. Dostupné online.
- ↑ HLAVSA, Václav. Archiv hlavního města Prahy: průvodce po fondech a sbírkách. [s.l.]: [s.n.], 1955. S. 8–10.
- ↑ Karel Sklenář, Obraz vlasti, Příběh Národního muzea. Praha 2001, s.290
- ↑ Zpravodaj vexi.info č.155 leden – únor 2018
- ↑ STEINBAUER, Jan. O předcích zemského a říšského mladočeského poslance JUDr. Eduarda Brzoráda. Děje rodů von Herites, von Krziwanek, Delorme a Brzorád. online. [cit. 27.01.2024].
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- FORST, Vladimír, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 1. A–G. Praha: Academia, 1985. 900 s. ISBN 80-200-0797-0.
- HOFFMANNOVÁ, Jaroslava; PRAŽÁKOVÁ, Jana. Biografický slovník archivářů českých zemí. Praha: Libri, 2000. ISBN 80-7277-023-3. S. 163–164.
- KUTNAR, František; MAREK, Jaroslav. Přehledné dějiny českého a slovenského dějepisectví : od počátků národní kultury až do sklonku třicátých let 20. století. 2. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1997. 1065 s. ISBN 80-7106-252-9.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Josef Emler na Wikimedia Commons 
Autor Josef Emler ve Wikizdrojích- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Josef Emler
Digitalizovaná díla Josefa Emlera v České digitální knihovně- Seznam prací v Bibliografii dějin českých zemí (Historický ústav AV ČR)
- Josef Emler v Lexikonu české literatury v Digitální knihovně Akademie věd ČR
- Irena Veselá: Josef Emler (1836-1899)
- Josef Emler ve Slovníku českých knihovníků
