Přeskočit na obsah

Alioth

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Alioth
Alioth (100x100)
Poloha Aliothu v souhvězdí Velké medvědice
Astrometrická data
(Ekvinokcium J2000,0)
SouhvězdíVelká medvědice (Ursa Major)
Rektascenze12h 54m 01,74959s[1]
Deklinace+55°57′35,3627″[1]
Paralaxa(39,51±0,20) mas[1]
Vzdálenost(82,55±0,42) ly
((25,31±0,13) pc)
Barevný index (U-B)+0,02[2]
Barevný index (B-V)−0,02[2]
Zdánlivá hvězdná velikost1,77[2]
Absolutní hvězdná velikost−0,25
Radiální rychlost(−12,70±0,20) km/s[3]
Vlastní pohyb v rektascenzi(+111,91±0,23) mas/r[1]
Vlastní pohyb v deklinaci(−8,24±0,19) mas/r[1]
Fyzikální charakteristiky
Typ proměnnostiAlfa² Canum Venaticorum
Spektrální typA1 III–IVp kB9[4]
Hmotnost2,91 M☉
Poloměr4,29 +0,19
−0,21 [5] R☉
Zářivý výkon (V)(104,4±9,3)[5] L☉
Povrchová teplota(8 908±54)[5] K
Stáří(414±23) milionů let (věk pohybové skupiny)[6]
Rotační perioda(5,088631±0,000018) dne[7]
Rychlost rotace33 km/s (v sin i)[8]
Další označení
Henry Draper CatalogueHD 112185
Bonner DurchmusterungBD +56°1627
Bright Star katalogHR 4905
2MASS2MASS J12540170+5557349
SAO katalogSAO 28553
Katalog HipparcosHIP 62956
Katalog TychoTYC 3845-1190-1
General CatalogueGC 17518
Bayerovo označeníε UMa
Flamsteedovo označení77 UMa
SynonymaAllioth, Aliath, FK5 483, PPM 33769, 2MASS J12540170+5557349
Databáze
SIMBADdata
(V) – měření provedena ve viditelném světle
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Alioth (Epsilon Ursae Majoris, ε UMa, ε Ursae Majoris) je nejjasnější hvězda v souhvězdí Velké medvědice. Její zdánlivá hvězdná velikost v pásmu V je 1,77m[2] a od Slunce je vzdálena (82,55±0,42) světelného roku. Jde o chemicky pekuliární hvězdu na rozhraní podobra a obra, jejíž spektrální typ je A1 III–IVp kB9.[4] Je proměnnou hvězdou typu Alfa² Canum Venaticorum.[7]

Poloha a pozorovatelnost

[editovat | editovat zdroj]

Alioth se nachází v ohybu oje Velkého vozu, nejblíže k jeho korbě. Ačkoli nese v Bayerově označení písmeno ε, je nejjasnější hvězdou souhvězdí Velké medvědice. Patří také k pohybové skupině Velká medvědice, jejíž hvězdy mají podobný prostorový pohyb a společný původ. Modelový věk skupiny byl určen na (414±23) milionů let.[6] Jde o věk odvozený za předpokladu společného stáří jejích členů, nikoli o nezávislý odhad pouze pro Alioth.

Paralaxa z nové redukce měření družice Hipparcos činí (39,51±0,20) mas, což prostou inverzí odpovídá vzdálenosti (25,31±0,13) parseku neboli (82,55±0,42) světelného roku.[1]

Fyzikální vlastnosti

[editovat | editovat zdroj]

Spektrální klasifikace A1 III–IVp kB9 vyjadřuje, že Alioth leží mezi třídou svítivosti obrů a podobrů a má chemicky neobvyklé spektrum. Zápis „kB9“ znamená, že čára K ionizovaného vápníku odpovídá typu B9, zatímco ostatní části spektra vedou ke klasifikaci A1.[4]

Měření astronomickým interferometrem NPOI určila úhlový průměr hvězdy se započteným okrajovým ztemněním na (1,644±0,020) mas. Při paralaxe z vydání Gaia DR2, kterou tato práce přijala, z něj autoři odvodili poloměr 4,29 +0,19
−0,21 násobku poloměru Slunce, svítivost (104,4±9,3)násobku svítivosti Slunce a efektivní teplotu (8 908±54) K.[5] Projekční rotační rychlost v sin i je 33 km/s.[8]

Proměnnost a magnetické pole

[editovat | editovat zdroj]

Alioth je magnetická proměnná hvězda typu Alfa² Canum Venaticorum. Její fotometrické a spektrální změny sledují rotační periodu (5,088631±0,000018) dne.[7] Modelování ukázalo, že většinu pozorované světelné proměnnosti způsobuje nerovnoměrné rozložení železa a chromu v povrchových vrstvách. Chemicky odlišné oblasti při rotaci mění množství záření přerozděleného z ultrafialové do viditelné části spektra.[7]

Spektropolarimetrická pozorování odhalila poměrně slabé, avšak uspořádané magnetické pole s deformovanou dipólovou strukturou. Mapy povrchového zastoupení železa a chromu neukazují jednoduchou závislost na místních vlastnostech magnetického pole; výjimkou je relativní nedostatek těchto prvků v oblastech podél magnetického rovníku.[9]

Možný průvodce

[editovat | editovat zdroj]

Alioth byla ve starší literatuře označována za spektroskopickou dvojhvězdu a později byl oznámen možný průvodce ve vzdálenosti 0,11 ″ s rozdílem jasnosti (2,31±0,03)m v pásmu I. Interferometrická data NPOI však žádný průvodní objekt neodhalila, přestože průvodce s uvedenou úhlovou vzdáleností a jasností měl být podle autorů práce zjistitelný.[5] Dvojhvězdnost Aliothu proto není potvrzena. Perioda přibližně 5,09 dne je rotační periodou hvězdy, nikoli oběžnou dobou průvodce.[7]

Pojmenování

[editovat | editovat zdroj]

Označení ε Ursae Majoris je Bayerovo označení hvězdy. Vlastní jméno Alioth je arabského původu. Podle moderního etymologického zpracování vzniklo z označení al-jaun („černý kůň“ nebo „býk“), které bylo v arabských rukopisech a později v latinských opisech opakovaně zkomoleno; podoba Alioth se ustálila v pozdním středověku. Dřívější odvození od arabského alya („tučný ovčí ocas“) se pokládá za chybný renesanční výklad.[10][11] Pracovní skupina Mezinárodní astronomické unie pro jména hvězd schválila jméno Alioth pro tuto hvězdu 30. června 2016.[12]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Alioth na anglické Wikipedii.

  1. 1 2 3 4 5 6 VAN LEEUWEN, Floor. Validation of the new Hipparcos reduction. Astronomy & Astrophysics. 2007-11, roč. 474, čís. 2, s. 653–664. doi:10.1051/0004-6361:20078357. (anglicky)
  2. 1 2 3 4 JOHNSON, H. L.; IRIARTE, B.; MITCHELL, R. I.; WISNIEWSKI, W. Z. UBVRIJKL photometry of the bright stars. Communications of the Lunar and Planetary Laboratory. 1966, roč. 4, s. 99–110. Bibcode 1966CoLPL...4...99J. (anglicky)
  3. ↑ GONTCHAROV, G. A. Pulkovo Compilation of Radial Velocities for 35 495 Hipparcos stars in a common system. Astronomy Letters. 2006-11, roč. 32, čís. 11, s. 759–771. doi:10.1134/S1063773706110065. (anglicky)
  4. 1 2 3 GRAY, R. O.; CORBALLY, C. J.; GARRISON, R. F.; MCFADDEN, M. T.; ROBINSON, P. E. Contributions to the Nearby Stars (NStars) Project: Spectroscopy of Stars Earlier than M0 within 40 Parsecs: The Northern Sample. I. The Astronomical Journal. 2003-10, roč. 126, čís. 4, s. 2048–2059. doi:10.1086/378365. (anglicky)
  5. 1 2 3 4 5 BAINES, Ellyn K.; CLARK, James H., III; SCHMITT, Henrique R.; STONE, Jordan M.; VON BRAUN, Kaspar. 33 New Stellar Angular Diameters from the NPOI, and Nearly 180 NPOI Diameters as an Ensemble. The Astronomical Journal. 2023-12, roč. 166, čís. 6, s. 268. doi:10.3847/1538-3881/ad08be. (anglicky)
  6. 1 2 JONES, Jeremy; WHITE, Russel J.; BOYAJIAN, Tabetha S., a kol. The Ages of A-Stars. I. Interferometric Observations and Age Estimates for Stars in the Ursa Major Moving Group. The Astrophysical Journal. 2015-11, roč. 813, čís. 1, s. 58. Dostupné online. doi:10.1088/0004-637X/813/1/58. (anglicky)
  7. 1 2 3 4 5 SHULYAK, D.; KRTIČKA, J.; MIKULÁŠEK, Z.; KOCHUKHOV, O.; LÜFTINGER, T. Modelling the light variability of the Ap star ε Ursae Majoris. Astronomy & Astrophysics. 2010-12, roč. 524, s. A66. doi:10.1051/0004-6361/201015094. (anglicky)
  8. 1 2 ROYER, F.; GRENIER, S.; BAYLAC, M.-O., a kol. Rotational velocities of A-type stars in the northern hemisphere. II. Measurement of v sin i. Astronomy & Astrophysics. 2002-10, roč. 393, čís. 3, s. 897–911. doi:10.1051/0004-6361:20020943. (anglicky)
  9. ↑ KOCHUKHOV, O.; SHULTZ, M.; NEINER, C. Magnetic field topologies of the bright, weak-field Ap stars θ Aurigae and ε Ursae Majoris. Astronomy & Astrophysics. 2019-01, roč. 621, s. A47. doi:10.1051/0004-6361/201834279. (anglicky)
  10. ↑ KUNITZSCH, Paul; SMART, Tim. A Dictionary of Modern Star Names: A Short Guide to 254 Star Names and Their Derivations. 2. vyd. Cambridge, Massachusetts: Sky Publishing, 2006. ISBN 978-1-931559-44-7. (anglicky)
  11. ↑ Alioth [online]. All Skies Encyclopaedia, IAU Working Group on Star Names [cit. 2026-08-27]. Dostupné online. (anglicky)
  12. ↑ IAU Working Group on Star Names. Bulletin of the IAU Working Group on Star Names, No. 1 [online]. [cit. 2026-08-27]. Dostupné online. (anglicky)

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Alioth&oldid=26163649“