Přeskočit na obsah

Die Linke

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Die Linke
Logo
Datum založení16. června 2007
SpolupředsednictvíInes Schwerdtnerová
Jan van Aken
MístopředsedaAtes Gürpinar
Luise Neuhaus-Wartenberová
Sabine Ritterová
Maximilian Schirmer
Generální tajemníkJanis Ehling
ZakladatelOskar Lafontaine
SídloKarl-Liebknecht-Haus
Kl. Alexanderstraße 28
D-10178 Berlín
PředchůdceWASG
Die Linkspartei.PDS
Ideologiedemokratický socialismus
levicový populismus
zelená politika
progresivismus[1]
Politická pozicelevice[2] až krajní levice[3][4]
Evropská stranaStrana evropské levice
Politická skupina EPEvropská sjednocená levice a Severská zelená levice
Počet členů123 100 (2026)[5]
Barvy
     červená
     fialová
Volební výsledek8,8 % (Bundestag 2025)
Oficiální webwww.die-linke.de
Zisk mandátů ve volbách
Spolkový sněm
64/630
Spolková rada
1/69
Zemské sněmy
103/1 875
Evropský parlament
3/96
Vlajka strany
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Die Linke (česky doslova „Levice“; v němčině je někdy používáno Die Linkspartei, doslova „Levicová strana“) je německá levicová politická strana. Vznikla v roce 2007 spojením stran PDS a WASG.

Historie

[editovat | editovat zdroj]

Vznik a vývoj strany

[editovat | editovat zdroj]

Byla založena 16. června 2007 na kongresu v Berlíně sloučením stran Die Linkspartei.PDS a WASG, která historicky vznikla z bývalé východoněmecké Sjednocené socialistické strany a postupně se přetvářela až do své tehdejší podoby. O sloučení obou stran se diskutovalo již od léta 2005 – hlavním důvodem nebyla v prvé řadě jejich značná ideologická spřízněnost, ale snaha etablovat silnější celoněmeckou stranu. Die Linkspartei.PDS byla totiž zastoupena téměř výlučně v tzv. „nových spolkových zemích“, tedy na území bývalé Německé demokratické republiky (NDR). Naproti tomu WASG působila téměř výlučně na území bývalého Západního Německa. V červnu 2005 došlo k dohodě nekonkurovat si navzájem ve volbách do Německého spolkového sněmu.[6]

Roku 2005 došlo též ke zkrácení názvu východoněmecké strany na Die Linkspartei. Tím se strana pokusila zbavit se dědictví své bezprostřední předchůdkyně, Strany demokratického socialismu (PDS), která vznikla z bývalé SED. Tuto změnu názvu také požadovalo partnerské uskupení WASG, aby bylo usnadněno pozdější sloučení. Dosavadní název strany byl u části obyvatelstva kompromitovaný. Nové jméno se hodně podobalo předpokládanému pozdějšímu jménu po sloučení obou partnerských uskupení a neslo navíc programatické komponenty budoucí strany.

Na společném kongresu obou stran v Dortmundu 24. a 25. března 2007 bylo jednomyslně rozhodnuto sloučení uskutečnit. To se stalo na slučovacím kongresu 16. června 2007 v Berlíně.

V průběhu těchto diskusí došlo k silným frakčním bojům uvnitř WASG, např. v Berlíně, kde se členové rozhodli doporučení ke sloučení ignorovat. Tyto tendence byly obzvláště silné také v Meklenbursku-Předním Pomořansku, kde roku 2006 došlo v zemských volbách ke kandidatuře obou stran. Tyto opoziční frakce uvnitř WASG se sloučení obou celoněmeckých stran nezúčastnily.

Ve volbách do Německého spolkového sněmu, které se konaly 24. září 2017, se strana Die Linke umístila se ziskem 9,2 % odevzdaných hlasů na pátém místě.[7] V parlamentě tak získala 69 poslaneckých mandátů.[8]

V roce 2022 způsobila ruská invaze na Ukrajinu vnitrostranický rozkol. Zatímco vedení strany přijalo proukrajinský postoj, křídlo kolem Sahry Wagenknechtové se postavilo proti sankcím vůči Rusku.[9] V říjnu 2023 toto křídlo ze strany vystoupilo a založili Spojenectví Sahry Wagenknechtové.[10] V důsledku rozkolu strana zaznamenala nejhorší volební výsledek ve volbách do Evropského parlamentu v Německu 2024 (2,74 % hlasů).

Před volbami do spolkového sněmu 2025 strana zaznamenávala v průzkumech stejně nízké preference. Během volební kampaně je ovšem dokázala zvýšit (ze 3 % na 7 %). A to i díky virální kampani na sociálních sítích, ve které spolupředsedkyně parlamentního klubu Heidi Reichinnekové odsoudila legislativní spolupráci CDU s Alternativou pro Německo.[11] Díky moderní kampani se v průzkumech stala nejoblíbenější stranou mladých (kohorty respondentů ve věku 18 až 24 let).[12] V této době se strana ideologicky vyhranila vůči krajně pravicové Alternativě pro Německo, přijala proimigrační postoj a zaměřila se na komunikaci témat změny daňového systému a dostupnosti bydlení.[13][14][15] Ve volbách roku 2025 zaznamenali nejlepší volební výsledek od roku 2017. Podporu měli hlavně u žen a mladých voličů.[16] Současně zaznamenala vysoký nárůst nových členů – zatímco v červenci 2024 strana měla 52 tisíc členů,[17] v červnu 2025 115 tisíc[18] a v červnu 2026 již 123 tisíc.[19] Drtivá většina – 94 tisíc členů – žila v oblastech bývalého Západního Německa. Jejich průměrný věk byl 39 let.[19]

V zemských volbách v roce 2026 v Berlíně strana pod vedením lídryně Elif Eralpové zvítězila se ziskem 26 % hlasů.[20] Die Linke se na vládě v Berlíně podílela v letech 2016 až 2023, kdy byla součástí koalice s SPD a Zelenými.[21]

Politický program

[editovat | editovat zdroj]

Strana se hlásí k demokratickému socialismu, přičemž ve srovnání se sociálně demokratickou SPD deklaruje mnohem výraznější levicovou orientaci, podle některých až krajně levicovou.[22][23][24] Ekonomicky se hlásí ke keynesiánství; prosazuje progresivní zdanění lidí s nejvyššími příjmy, vyšší zdanění korporací a navýšení státních investic do vzdělání, kultury, infrastruktury, výzkumu a vývoje. Odmítavě se staví k vojenskému intervencionismu, přičemž podporuje vystoupení Německa ze Severoatlantické aliance (NATO). Místo aliance chtějí vybudovat nový systém kolektivní bezpečnosti založený na mezinárodním odzbrojování (včetně Ruska). Kladou důraz na diplomatická řešení a posílení pravomocí OSN.[25] V minulosti se negativně stavěla k zapojení Německa do války v Afghánistánu a Iráku.[26]

V roce 2011 v Erfurtu schválili nový program, ve kterém se například distancovali od komunistického režimu NDR. Uvádějí, že „socialismus nemůže fungovat bez demokracie“. Stalinismus byl odsouzen již na konci roku 1989 vedením Strany demokratického socialismu.[27][25]

Po odchodu proruského a sociálně konzervativního křídla Sahry Wagenknechtové v říjnu 2023 prošla strana rebrandingem a posunula se ještě více k progresivismu.[28] Například v zemských volbách v roce 2026 se zaměřili na témata dostupnosti bydlení a kritiku privatizace městských bytů.[29] Současně slíbili naplnit vůli obyvatel Berlína, kteří se v roce 2021 v poradním referendu většinově vyslovili pro zespolečenštění (vergesellschaftung) bytů velkých pronajímatelů (společností, které vlastní tisíce bytů; jakými jsou Vonovia nebo Deutsche Wohnen).[30] Zespolečenštění za kompenzaci umožňuje německá ústava.[31]

Mezi lety 2024 a 2026 strana zdvojnásobila svou členskou základnu, čímž se také proměnila. Narostl v ní poměr žen a mladých lidí. Na stranickém sjezdu v roce 2026 strana vyhlásila boj konzervativní politice škrtů CDU a volala po sjednocení odborů a sociálních hnutí, aby byly ubráněny principy sociálního státu. Strana se rovněž obracela na pracující občany, kterým chce snižovat životní náklady (vyšší minimální mzdy, levnější veřejnou dopravu, regulaci nájemného). Vedle toho požaduje snížení výdajů na zbrojení a větší důraz na diplomacii. Chce omezit vojenské intervence a více spolupracovat v mezinárodních organizacích, a to včetně s partnery z globálního jihu.[32][33]

Strana usiluje o reformu Evropské unie. Odmítá Lisabonskou smlouvu, a to hlavně v oblasti militarizace a obranné politiky. Podle strany je EU ovlivněna neoliberalismem. Na úrovni reformované EU by měl být kontrolován standard sociální politiky členských států, aby byl zachován sociální stát. Současně podporují regulaci hospodářství s cílem ochrany sociálních jistot a ekologie. Jsou za rozpuštění organizace FRONTEX, která podle nich porušuje lidská práva běženců.[25]

Během volební kampaně v roce 2026 byla strana kritiky označována za „podporující antisemitismus“, a to zejména ve spojení s vystoupením rappera Dahabflex na předvolebním mítinku strany v Berlíně, který v kontextu války v Pásmu Gazy skandoval „Death to the IDF“ a „Yallah, Yallah, Intifada“,[34] a projevů některých členů mládežnické organizace strany Linksjugend, kteří volali po socialistické revoluci v Palestině a Izrael označovali za koloniální projekt.[35] Vedení strany nařčení odmítlo a od případných projevů antisemitismu jednotlivců se distancovalo.[36][37] Ve válce v Pásmu Gazy vedení strany nejdříve podpořilo Izrael a odsoudilo útok Hamásu. Později však přijalo stanovisko, ve kterém vedle Hamásu odsoudili i postup izraelské armády v odvetě, kterou označili za genocidu. Vyjádřili podporu dvoustátnímu řešení konfliktu.[19]

Spolupředsednictví

[editovat | editovat zdroj]

Strana funguje na principu spolupředsednictví, v jejím čele tak stojí dva lidé (nejčastěji jeden muž a jedna žena).

Volební výsledky

[editovat | editovat zdroj]

Volby do spolkového sněmu

[editovat | editovat zdroj]
Volby Okrsky Kandidátní listiny Mandátů Změna
Počet hlasů Hlasy % Počet hlasů Hlasy %
2009 4 791 124 11,1 5 155 933 11,9
76/622
▲ 22
2013 3 585 178 8,2 3 755 699 8,6
64/631
▼ 12
2017 3 966 035 8,6 4 296 762 9,2
69/709
▲ 5
2021 2 306 755 5 2 269 993 4,9
39/735
▼ 30
2025 3 932 584 7,9 4 355 382 8,8
64/630
▲ 25

Volby do Evropského parlamentu

[editovat | editovat zdroj]
Volby Počet hlasů Hlasy % Mandátů Změna
2009 1 968 325 7,48
8/99
2014 2 167 641 7,39
7/96
▼ 1
2019 2 056 010 5,5
5/96
▼ 2
2024 1 091 268 2,74
3/96
▼ 2

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Germany’s Left comes back from the dead. POLITICO [online]. 2025-02-20 [cit. 2025-02-24]. Dostupné online. (anglicky)
  2. ↑ FÈVRE, Raphaël. A Political Economy of Power: Ordoliberalism in Context, 1932-1950. [s.l.]: Oxford University Press 281 s. Dostupné online. ISBN 978-0-19-760780-0. (anglicky)
  3. ↑ Volby v Meklenbursku – Předním Pomořansku vyhrála AfD, v Berlíně zvítězila Levice. ČT24 [online]. Česká televize, 2026-09-21 [cit. 2026-09-22]. Dostupné online.
  4. ↑ MACKENZIE, James. Far-left party wins Berlin election, pledging to nationalise housing. Reuters. 2026-09-20. Dostupné online [cit. 2026-09-22]. (anglicky)
  5. ↑ Mitgliederzahlen der Parteien 2026: alle Parteien im Vergleich [online]. [cit. 2026-09-26]. Dostupné online. (německy)
  6. ↑ Die Kooperation der PDS und der WASG zur Bundestagswahl 2005 (PDF)
  7. ↑ VÖLLINGER, Veronika; KLORMANN, Sybille; GEIL, Karin. Bundestagswahl: Christian Lindner zum Fraktionsvorsitzenden gewählt. Die Zeit. 2017-09-25. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-09-24. ISSN 0044-2070. (německy) Archivováno 11. 2. 2018 na Wayback Machine.
  8. ↑ Oslabená CDU/CSU obhájila prvenství, posílili pravicoví populisté. Konečné výsledky voleb v Německu. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2017-09-24 [cit. 2017-09-25]. Dostupné online.
  9. ↑ OLTERMANN, Philip. Germany’s Die Linke on verge of split over sanctions on Russia. The Guardian. 2022-09-19. Dostupné online [cit. 2026-09-22]. ISSN 0261-3077. (anglicky)
  10. ↑ HENLEY, Jon. German firebrand politician quits far-left Die Linke to set up her own party. The Guardian. 2023-10-23. Dostupné online [cit. 2026-09-22]. ISSN 0261-3077. (anglicky)
  11. ↑ Heidi Reichinnek: the tattooed hard-Left ‘Queen of Tiktok’ enjoying late election surge in Germany. The Telegraph [online]. 2025-02-19 [cit. 2026-09-22]. Dostupné online.
  12. ↑ SCHINDLER, Franziska. Social-Media-Star im Bundestagswahlkampf: Wie ein Phoenix aus der roten Asche. Die Tageszeitung: taz. 2025-02-14. Dostupné online [cit. 2026-09-22]. ISSN 0931-9085. (německy)
  13. ↑ How Germany's Left Party made its big election comeback. dw.com [online]. [cit. 2026-09-22]. Dostupné online. (anglicky)
  14. ↑ COLE, Deborah. ‘The lurch to the right scares me’: could the left surprise in German election?. The Guardian. 2025-02-18. Dostupné online [cit. 2026-09-22]. ISSN 0261-3077. (anglicky)
  15. ↑ German The Left party sees surge in support after going viral online. euronews [online]. 2025-02-18 [cit. 2026-09-22]. Dostupné online. (anglicky)
  16. ↑ Bundestagswahl 2025: Die Jungen wählen links, die Alten die Union. Der Spiegel. 2025-02-23. Dostupné online [cit. 2026-09-22]. ISSN 2195-1349. (německy)
  17. ↑ JAHN, Uwe. Mitgliederzuwachs bei Linkspartei: Anzeichen für eine Erholung?. tagesschau.de [online]. [cit. 2026-09-22]. Dostupné online. (německy)
  18. ↑ Die Linke verdoppelt Mitgliederzahl – und zieht vor allem Frauen an - WELT. DIE WELT [online]. [cit. 2026-09-22]. Dostupné online. (německy)
  19. 1 2 3 Germany: the new face of Die Linke. OSW Centre for Eastern Studies [online]. 2026-06-23 [cit. 2026-09-23]. Dostupné online. (anglicky)
  20. ↑ HARZER, Filip. Další vítězství pro AfD na severu Německa. Berlín zvolil Levici. Seznam Zprávy [online]. 2026-09-20 [cit. 2026-09-20]. Dostupné online.
  21. ↑ Germany's Left Party is dreaming big. dw.com [online]. [cit. 2026-09-25]. Dostupné online. (anglicky)
  22. ↑ CONNOLLY, Kate. Die Linke party wins German votes by standing out from crowd. The Guardian. 2009-09-17. Dostupné online [cit. 2020-03-16]. ISSN 0261-3077. (anglicky)
  23. ↑ Far-left Die Linke take charge of German region. euronews [online]. 2014-11-20 [cit. 2020-03-16]. Dostupné online. (anglicky)
  24. ↑ HILL, Jenny. Mixed reaction to German far-left triumph. BBC News. 2014-12-05. Dostupné online [cit. 2020-03-16]. (anglicky)
  25. 1 2 3 Programm der Partei Die Linke: Die Linke. Die Linke [online]. [cit. 2026-09-26]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2026-09-23. (německy)
  26. ↑ German hard left set to gain ground. news.bbc.co.uk. 2009-09-24. Dostupné online [cit. 2020-03-16]. (anglicky)
  27. ↑ Programme Of the DIE LINKE Party [online]. Die Linke, 2011-12-01 [cit. 2026-09-26]. Dostupné online. (anglicky)
  28. ↑ SCHAFFRINNA, von Achim. Die Linke präsentiert sich mit neuem Corporate Design [online]. 2023-11-20 [cit. 2026-09-22]. Dostupné online. (německy)
  29. ↑ First We Took Manhattan, Then We Took Berlin. jacobin.com [online]. 2026-09-21 [cit. 2026-09-22]. Dostupné online. (anglicky)
  30. ↑ Berlíňané se v poradním referendu vyslovili pro vyvlastnění bytů velkých firem. ct24.ceskatelevize.cz [online]. [cit. 2026-09-22]. Dostupné online.
  31. ↑ Could a Left Party government in Berlin expropriate large real estate companies?. dw.com [online]. [cit. 2026-09-26]. Dostupné online. (anglicky)
  32. ↑ Germany’s Die Linke Takes A Stand - Rosa-Luxemburg-Stiftung. www.rosalux.de [online]. 2026-08-14 [cit. 2026-09-22]. Dostupné online. (anglicky)
  33. ↑ Budou lidi vystěhovávat z krásných vil? Česká panika nad výsledky Die Linke v Berlíně [online]. 2026-09-22 [cit. 2026-09-23]. Dostupné online.
  34. ↑ German politicians, Jewish community warns of Left Party's antisemitism. The Jerusalem Post | JPost.com [online]. 2026-09-22 [cit. 2026-09-23]. Dostupné online. (anglicky)
  35. ↑ FLAKIN, Nathaniel. Die Linke's Youth Passes a Pro-Palestinian Resolution — and the Party Attacks Them [online]. 2025-11-18 [cit. 2026-09-23]. Dostupné online. (anglicky)
  36. ↑ Berlin's far-left vote winners reject anti-semitism charges. France 24 [online]. 2026-09-21 [cit. 2026-09-23]. Dostupné online. (anglicky)
  37. ↑ German Left Party co-chair on allegations of antisemitism. dw.com [online]. [cit. 2026-09-23]. Dostupné online. (anglicky)

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Die_Linke&oldid=26242351“