Hamal
| Hamal | |
|---|---|
 | |
  Poloha Hamalu v souhvězdí Berana | |
| Astrometrická data (Ekvinokcium J2000.0) | |
| Souhvězdí | Beran (Aries) |
| Rektascenze | 02h 07m 10,40570s[1] |
| Deklinace | +23°27′44,7032″[1] |
| Paralaxa | (49,56±0,25) mas[1] |
| Vzdálenost | (65,81±0,33) ly ((20,18±0,10) pc) |
| Barevný index (U-B) | +1,13[2] |
| Barevný index (B-V) | +1,15[2] |
| Barevný index (V-R) | +0,70[3] |
| Barevný index (R-I) | +0,62[3] |
| Zdánlivá hvězdná velikost | 2,00[2] |
| Absolutní hvězdná velikost | +0,48[4] |
| Radiální rychlost | (−14,64±0,02) km/s[3] |
| Vlastní pohyb v rektascenzi | +188,55 mas/rok[1] |
| Vlastní pohyb v deklinaci | −148,08 mas/rok[1] |
| Fyzikální charakteristiky | |
| Typ proměnnosti | oscilující obr; podezřelá proměnná |
| Spektrální typ | K2 III Ca−1[5] |
| Hmotnost | (1,43±0,08)[4] M☉ |
| Poloměr | (15,19±0,10)[6] R☉ |
| Zářivý výkon (V) | (76,2±0,8)[6] L☉ |
| Povrchová teplota | (4 373±8)[6] K |
| Stáří | (3,4±1,9) miliardy let[7] |
| Rychlost rotace | 3,44 km/s (v sin i)[8] |
| Další označení | |
| Henry Draper Catalogue | HD 12929 |
| Bonner Durchmusterung | BD +22° 306 |
| Bright Star katalog | HR 617 |
| 2MASS | 2MASS J02071038+2327447 |
| SAO katalog | SAO 75151 |
| Katalog Hipparcos | HIP 9884 |
| Katalog Tycho | TYC 1758-2416-1 |
| General Catalogue | GC 2538 |
| Glieseho katalog | Gl 84.3 |
| Bayerovo označení | α Ari |
| Flamsteedovo označení | 13 Ari |
| Synonyma | Alfa Arietis, Alpha Arietis, Hemal, Hamul, Ras Hammel, AG+23° 175, FK5 74, GCRV 1160, IRAS 02043+2313, 2MASS J02071038+2327447, LTT 10711, NLTT 7032, PPM 91373, UBV 2137 |
| Databáze | |
| SIMBAD | data |
| (V) – měření provedena ve viditelném světle Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Hamal (Alfa Arietis, α Ari, α Arietis) je nejjasnější hvězda v souhvězdí Berana. Je to vyvinutý oranžový obr spektrální třídy K2 III Ca−1 se zdánlivou hvězdnou velikostí 2,00m, takže je dobře viditelný pouhým okem.[2][5] Od Slunce je vzdálen přibližně 65,8 světelného roku (20,2 parseku).[1] U Hamalu byla oznámena exoplaneta Alfa Arietis b, kterou NASA Exoplanet Archive vede jako potvrzenou.[8][9]
Pojmenování
[editovat | editovat zdroj]Označení Alfa Arietis je Bayerovo označení hvězdy; její Flamsteedovo označení je 13 Arietis. Vlastní jméno Hamal pochází z arabského výrazu رأس الحمل (rās al-ḥamal, „hlava berana“).[10][11] Mezinárodní astronomická unie jméno Hamal standardizovala pro α Arietis v roce 2016.[12]
Pro Hamal se v minulosti používalo také jméno El Nath či Alnath, odvozené z arabského výrazu pro trkání rohy. Toto jméno se však v současné astronomické nomenklatuře vztahuje na Betu Tauri.[11]
Vlastnosti
[editovat | editovat zdroj]Spektrální třída K2 III Ca−1 řadí Hamal mezi vyvinuté oranžové obry. Třída svítivosti III značí, že hvězda opustila hlavní posloupnost po vyčerpání vodíku ve svém jádře. Modely hvězdného vývoje jí s pravděpodobností 78 % přiřazují fázi vývoje na větvi červených obrů (RGB).[13] Přípona Ca−1 vyjadřuje, že čáry vápníku v jejím spektru jsou slabší než u běžné hvězdy stejného typu.[5]
Interferometrická měření pomocí Navy Precision Optical Interferometeru dávají Hamalu poloměr (15,19±0,10)násobku poloměru Slunce, efektivní teplotu (4 373±8) K a svítivost (76,2±0,8)násobku svítivosti Slunce.[6] Oranžové zbarvení hvězdy je důsledkem nižší povrchové teploty ve srovnání se Sluncem. Asteroseismická analýza pozorování družice TESS z roku 2026 odhadla hmotnost na (1,43±0,08)násobku hmotnosti Slunce.[4] Modelový odhad stáří činí (3,4±1,9) miliardy let.[7]
Hodnota metalicity [Fe/H] = −0,214 znamená, že poměr zastoupení železa k vodíku je asi 61 % sluneční hodnoty.[14] Projekční rotační rychlost v sin i dosahuje 3,44 km/s; skutečná rovníková rychlost závisí na neznámém sklonu rotační osy.[8]
Proměnnost a oscilace
[editovat | editovat zdroj]Hamal je veden jako podezřelá proměnná hvězda s malou amplitudou změn jasnosti. Spektroskopická měření odhalila nízkoamplitudové oscilace s periodami přibližně 0,571 a 0,190 dne.[15] Pozorování TESS potvrdila oscilace podobné slunečním; frekvence maximálního výkonu činí (22,06±1,10) μHz. Z těchto oscilací a interferometricky změřeného poloměru byl odvozen současný odhad hmotnosti hvězdy.[4]
Planetární soustava
[editovat | editovat zdroj]Změny radiální rychlosti Hamalu byly v letech 2003–2010 sledovány na observatoři Bohyunsan v Jižní Koreji. V roce 2011 byla na jejich základě oznámena planeta Alfa Arietis b.[8] Databáze NASA Exoplanet Archive ji vede jako potvrzenou exoplanetu objevenou metodou radiálních rychlostí.[9]
Planeta oběhne hvězdu za (380,8±0,3) dne po výstředné dráze s excentricitou 0,25±0,03. Její minimální hmotnost M sin i činí (1,8±0,2)násobku hmotnosti Jupiteru a velká poloosa dráhy přibližně 1,2 AU.[8] Z těchto parametrů vychází vzdálenost planety v periastru přibližně 0,9 AU a v apastru 1,5 AU.
| Planeta | Minimální hmotnost M sin i (MJ) |
Velká poloosa (AU) |
Oběžná doba (dny) |
Excentricita |
|---|---|---|---|---|
| b | 1,8±0,2 | 1,2 | 380,8±0,3 | 0,25±0,03 |
Historický význam
[editovat | editovat zdroj]V důsledku precese zemské osy se poloha jarního bodu vůči hvězdám pomalu mění. Přibližně mezi lety 2000 a 100 př. n. l. ležel jarní bod v souhvězdí Berana nedaleko Hamalu; později se přesunul do souhvězdí Ryb.[16]
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hamal na anglické Wikipedii.
- 1 2 3 4 5 6 VAN LEEUWEN, Floor. Validation of the new Hipparcos reduction. Astronomy & Astrophysics. 2007, roč. 474, čís. 2, s. 653–664. Záznam HIP 9884 v katalogu I/311. doi:10.1051/0004-6361:20078357. arXiv 0708.1752. (anglicky)
- 1 2 3 4 JOHNSON, H. L.; IRIARTE, B.; MITCHELL, R. I., a kol. UBVRIJKL photometry of the bright stars. Communications of the Lunar and Planetary Laboratory. 1966, roč. 4, čís. 99, s. 99–110. Bibcode: 1966CoLPL...4...99J. (anglicky)
- 1 2 3 Hamal – High proper-motion star [online]. Centre de données astronomiques de Strasbourg [cit. 2026-08-29]. Dostupné online. (anglicky)
- 1 2 3 4 RUDRASINGAM, Jonatan; BEDDING, Timothy R.; POPE, Benjamin J. S., a kol. Halo photometry and asteroseismology for 98 of the brightest stars observed by TESS. Monthly Notices of the Royal Astronomical Society. 2026, roč. 547, čís. 4, s. stag413. doi:10.1093/mnras/stag413. arXiv 2602.22472. (anglicky)
- 1 2 3 KEENAN, Philip C.; MCNEIL, Raymond C. The Perkins Catalog of Revised MK Types for the Cooler Stars. The Astrophysical Journal Supplement Series. 1989, roč. 71, s. 245–266. doi:10.1086/191373. (anglicky)
- 1 2 3 4 BAINES, Ellyn K.; CLARK, James H. III; SCHMITT, Henrique R., a kol. Thirty-Three New Stellar Angular Diameters from the NPOI, and Nearly 180 NPOI Diameters as an Ensemble. The Astronomical Journal. 2023, roč. 166, čís. 6, s. 268. doi:10.3847/1538-3881/ad08be. arXiv 2505.23514. (anglicky)
- 1 2 BONFANTI, A.; ORTOLANI, S.; PIOTTO, G.; NASCIMBENI, V. Revising the ages of planet-hosting stars. Astronomy & Astrophysics. 2015, roč. 575, s. A18. doi:10.1051/0004-6361/201424951. arXiv 1411.4302. (anglicky)
- 1 2 3 4 5 LEE, B.-C.; MKRTICHIAN, D. E.; HAN, I., a kol. A likely exoplanet orbiting the oscillating K-giant α Arietis. Astronomy & Astrophysics. 2011, roč. 529, s. A134. doi:10.1051/0004-6361/201016293. arXiv 1104.4431. (anglicky)
- 1 2 NASA Exoplanet Science Institute. alf Ari – Overview [online]. NASA Exoplanet Archive [cit. 2026-08-29]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ KUNITZSCH, Paul; SMART, Tim. A Dictionary of Modern Star Names: A Short Guide to 254 Star Names and Their Derivations. 2. vyd. Cambridge, Massachusetts: Sky Publishing, 2006. ISBN 978-1-931559-44-7. (anglicky)
- 1 2 ALLEN, Richard Hinckley. Star-Names and Their Meanings. New York: G. E. Stechert, 1899. Dostupné online. S. 78, 80. (anglicky)
- ↑ Mezinárodní astronomická unie. IAU Catalog of Star Names [online]. [cit. 2026-08-29]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ STOCK, Stephan; REFFERT, Sabine; QUIRRENBACH, Andreas. Precise radial velocities of giant stars. X. Bayesian stellar parameters and evolutionary stages for 372 giant stars from the Lick planet search. Astronomy & Astrophysics. 2018, roč. 616, s. A33. doi:10.1051/0004-6361/201833111. arXiv 1805.04094. (anglicky)
- ↑ GRAY, David F.; KAUR, Taranpreet. A Recipe for Finding Stellar Radii, Temperatures, Surface Gravities, Metallicities, and Masses Using Spectral Lines. The Astrophysical Journal. 2019, roč. 882, čís. 2, s. 148. doi:10.3847/1538-4357/ab2fce. (anglicky)
- ↑ KIM, K. M.; MKRTICHIAN, D. E.; LEE, B.-C., a kol. Precise radial velocities with BOES. Detection of low-amplitude pulsations in the K-giant α Arietis. Astronomy & Astrophysics. 2006, roč. 454, čís. 3, s. 839–844. doi:10.1051/0004-6361:20053073. (anglicky)
- ↑ KALER, James B. The Ever-changing Sky: A Guide to the Celestial Sphere. Cambridge: Cambridge University Press, 2002. ISBN 0-521-49918-6. S. 151–152. (anglicky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Alpha Arietis na Wikimedia Commons - Záznam Hamalu v databázi SIMBAD
- Planetární soustava v NASA Exoplanet Archive
