Přeskočit na obsah

Sheratan

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Sheratan
Sheratan (100x100)
Poloha Sheratanu v souhvězdí Berana
Astrometrická data
(Ekvinokcium J2000.0)
SouhvězdíBeran (Aries)
Rektascenze01h 54m 38,41099s[1]
Deklinace+20°48′28,9133″[1]
Paralaxa(55,827±0,308) mas (orbitální)[2]
Vzdálenost(58,42±0,32) ly
((17,91±0,10) pc)
Zdánlivá hvězdná velikost2,655[3]
Radiální rychlost(−1,9±0,9) km/s[4]
Vlastní pohyb v rektascenzi+98,74 mas za rok[1]
Vlastní pohyb v deklinaci−110,41 mas za rok[1]
Sheratan A
Zdánlivá hvězdná velikost2,712[2]
Absolutní hvězdná velikost1,444[2]
Sheratan B
Zdánlivá hvězdná velikost5,789[2]
Absolutní hvězdná velikost4,521[2]
Fyzikální charakteristiky
Sheratan A
Spektrální typA3 V[2]
Hmotnost(2,067±0,057)[2] M☉
Poloměr≈2,08[5][2] R☉
Zářivý výkon (V)20,9 +5,4
−4,3 [2] L☉
Povrchová teplota8 759[2] K
Stáří≈630 milionů let[6]
Rychlost rotace73 km/s (v sin i)[7]
Sheratan B
Spektrální typG2 V[2]
Hmotnost(1,058±0,026)[2] M☉
Poloměr≈1,06[5][2] R☉
Zářivý výkon (V)1,29 +0,16
−0,14 [2] L☉
Povrchová teplota5 811[2] K
Stáří≈630 milionů let[6]
Systém
Primární hvězdaSheratan A
PrůvodceSheratan B
Doba oběhu(106,997±0,007) dne[2]
Velká poloosa(0,638±0,006) AU[2]
Excentricita dráhy(0,8801±0,0008)[2]
Sklon dráhy(47,5±0,5)°[2]
Délka vzestupného uzlu(83,3±0,3)°[2]
Argument šířky pericentra(204,9±0,3)°[2]
Označení
Henry Draper CatalogueHD 11636
Bonner DurchmusterungBD +20° 306
Bright Star katalogHR 553
2MASS2MASS J01543840+2048291
SAO katalogSAO 75012
Katalog HipparcosHIP 8903
Katalog TychoTYC 1212-1935-1
General CatalogueGC 2309
Glieseho katalogGl 80
Bayerovo označeníβ Ari
Flamsteedovo označení6 Ari
SynonymaSheratan, Sharatan, Al Sharatain, FK5 66, CCDM J01546+2048AB, GCRV 1058, IRAS 01518+2033, 2MASS J01543840+2048291, PLX 394, PPM 91184, UBV 1907, WDS J01546+2049AB
Databáze
SIMBADdata (systém Sheratan)
(V) – měření provedena ve viditelném světle

Sheratan (Beta Arietis, β Arietis, zkráceně β Ari) je dvojhvězda v souhvězdí Berana. Systém má výslednou zdánlivou hvězdnou velikost 2,655m,[3] takže je dobře viditelný pouhým okem. Z orbitální paralaxy vychází jeho vzdálenost (58,42±0,32) světelného roku, tedy (17,91±0,10) parseku.[2] Složky obíhají po velmi výstředné dráze s periodou přibližně 107 dní.[2]

Pojmenování

[editovat | editovat zdroj]

Označení β Arietis je Bayerovo označení systému; Flamsteedovo označení zní 6 Arietis. Tradiční jméno Sheratan, uváděné také ve variantách Sharatan a Sheratim, pochází z arabského výrazu aš-šaraṭān ve významu „dvě znamení“. Původně se vztahovalo ke dvojici hvězd β a γ Arietis.[8]

Pracovní skupina Mezinárodní astronomické unie pro jména hvězd schválila jméno Sheratan dne 20. července 2016 pro složku A; v běžném užití se jménem označuje i celý systém.[9]

Hvězdný systém

[editovat | editovat zdroj]

Sheratan je dvoučárová spektroskopická dvojhvězda. Obě složky byly v roce 1988 přímo rozlišeny hvězdným interferometrem Mark III na observatoři Mount Wilson, což umožnilo spojit spektroskopická a astrometrická měření.[10] Novější společné řešení dráhy dává periodu (106,997±0,007) dne, velkou poloosu relativní dráhy (0,638±0,006) AU a excentricitu (0,8801±0,0008).[2] Z těchto parametrů vyplývá, že se vzájemná vzdálenost složek mění přibližně od 0,0765 AU v periastru do 1,20 AU v apastru.

Fyzikální vlastnosti

[editovat | editovat zdroj]

Primární složka Sheratan A je hvězda hlavní posloupnosti spektrálního typu A3 V. Její hmotnost činí (2,067±0,057) hmotnosti Slunce, modelová svítivost 20,9 +5,4
−4,3  sluneční zářivosti a efektivní teplota 8 759 K.[2] Podrobnější klasifikace kA4 hA5 mA5 Va vyjadřuje malé rozdíly mezi čarou ionizovaného vápníku, vodíkovými čarami a kovovými čarami ve spektru.[11] Sheratan A bývá označován za možnou mírně chemicky pekuliární hvězdu typu Am. Rozbor chemického složení komplikuje rychlá rotace, která rozšiřuje spektrální čáry; naměřená projekční rovníková rychlost v sin i činí přibližně 73 km/s.[12][7]

Sekundární Sheratan B je hvězda hlavní posloupnosti spektrálního typu G2 V. Má hmotnost (1,058±0,026) hmotnosti Slunce, svítivost 1,29 +0,16
−0,14  sluneční zářivosti a efektivní teplotu 5 811 K.[2] Ve viditelné oblasti je přibližně o 3,1 magnitudy slabší než primární složka, a proto výslednému světlu systému dominuje Sheratan A.

Z interferometricky určených úhlových průměrů[5] a přijaté vzdálenosti 17,91 pc[2] vycházejí odvozené poloměry přibližně 2,08 poloměru Slunce pro složku A a 1,06 poloměru Slunce pro složku B. Nejde tedy o přímá měření lineárních poloměrů. Převzatý modelový odhad stáří systému činí přibližně 630 milionů let.[6]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Beta Arietis na anglické Wikipedii.

  1. 1 2 3 4 VAN LEEUWEN, Floor. Validation of the new Hipparcos reduction. Astronomy & Astrophysics. 2007-11, roč. 474, čís. 2, s. 653–664. Dostupné online [cit. 2026-08-27]. doi:10.1051/0004-6361:20078357. (anglicky)
  2. 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 PICCOTTI, Luca; DOCOBO, José Ángel; CARINI, Roberta; TAMAZIAN, Vakhtang S.; BROCATO, Enzo; ANDRADE, Manuel; CAMPO, Pedro P. A study of the physical properties of SB2s with both the visual and spectroscopic orbits. Monthly Notices of the Royal Astronomical Society. 2020-02, roč. 492, čís. 2, s. 2709–2721. Dostupné online [cit. 2026-08-27]. doi:10.1093/mnras/stz3616. (anglicky)
  3. 1 2 GUTIERREZ-MORENO, Adelina; MORENO, H.; STOCK, J.; TORRES, C.; WROBLEWSKI, H. A System of photometric standards. Publications of the Department of Astronomy University of Chile. 1966, roč. 1, s. 1–17. Dostupné online [cit. 2026-08-27]. (anglicky)
  4. ↑ WILSON, Ralph Elmer. General Catalogue of Stellar Radial Velocities. Washington, D.C.: Carnegie Institution of Washington, 1953. Dostupné online. (anglicky)
  5. 1 2 3 DE FURIO, Matthew; GARDNER, Tyler; MONNIER, John D.; MEYER, Michael R.; KRATTER, Kaitlin M.; LANTHERMANN, Cyprien; ANUGU, Narsireddy. The Small Separation A-Star Companion Population: Tentative Signatures of Enhanced Multiplicity with Primary Mass. The Astrophysical Journal. 2025, roč. 990, s. 54. Dostupné online [cit. 2026-08-27]. doi:10.3847/1538-4357/adf3b1. (anglicky)
  6. 1 2 3 DE ROSA, R. J.; PATIENCE, J.; WILSON, P. A.; SCHNEIDER, A., et al. The VAST Survey – III. The multiplicity of A-type stars within 75 pc. Monthly Notices of the Royal Astronomical Society. 2014, roč. 437, čís. 2, s. 1216–1240. Dostupné online [cit. 2026-08-27]. doi:10.1093/mnras/stt1932. (anglicky)
  7. 1 2 ROYER, F.; ZOREC, J.; GÓMEZ, A. E. Rotational velocities of A-type stars. III. Velocity distributions. Astronomy & Astrophysics. 2007-02, roč. 463, čís. 2, s. 671–682. Dostupné online [cit. 2026-08-27]. doi:10.1051/0004-6361:20065224. (anglicky)
  8. ↑ KUNITZSCH, Paul; SMART, Tim. A Dictionary of Modern Star Names: A Short Guide to 254 Star Names and Their Derivations. 2., přepracované. vyd. Cambridge, Massachusetts: Sky Publishing, 2006. Dostupné online. ISBN 978-1-931559-44-7. (anglicky)
  9. ↑ Mezinárodní astronomická unie. Naming Stars [online]. [cit. 2026-08-27]. Dostupné online. (anglicky)
  10. ↑ PAN, X. P.; SHAO, M.; COLAVITA, M. M.; MOZURKEWICH, D.; SIMON, R. S.; JOHNSTON, K. J. Apparent orbit of the spectroscopic binary Beta Arietis with the Mark III Stellar Interferometer. The Astrophysical Journal. 1990, roč. 356, s. 641–645. Dostupné online [cit. 2026-08-27]. doi:10.1086/168870. (anglicky)
  11. ↑ GRAY, R. O.; CORBALLY, C. J.; GARRISON, R. F.; MCFADDEN, M. T.; ROBINSON, P. E. Contributions to the Nearby Stars (NStars) Project: Spectroscopy of Stars Earlier than M0 within 40 Parsecs: The Northern Sample. I. The Astronomical Journal. 2003-10, roč. 126, čís. 4, s. 2048–2059. Dostupné online [cit. 2026-08-27]. doi:10.1086/378365. (anglicky)
  12. ↑ MITTON, J. Spectroscopic observations and curve-of-growth analyses of the four A stars omicron Peg, beta Ari, kappa Ari and 32 Vir. Astronomy and Astrophysics Supplement Series. 1977-01, roč. 27, s. 35–46. Dostupné online [cit. 2026-08-27]. (anglicky)

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Sheratan&oldid=26260829“